Bráškovy hlášky

Je až s podivem, co vše může z úst vypustit předškolák. Někdy jenom žasnu, co všechno se v tom jeho dětském mozku rodí.

U některých hlášek jsem byla, některé mám z doslechu.

ÚKLID (z doslechu)

Táta s bráškou se někam chystali, kam to teď není důležité. Malej měl ovšem v pokojíčku binec, a tak mu táta řekl: "Jestli si tam neuklidíš, tak tam příjdou jiný děti a budou si hrát s tvýma hračkama." Bráška se na něj podíval a s nevinným obličej se zeptal: "Ty nebudeš zamykat?"

Jízda autem (z doslechu)

Bráška jel s tátou autem (táta pochopitelně řídil) a stáli ve městě na světlech. K přechodu se blížila skupinka dětí s učitelkou (nejspíš mateřská školka na vycházce). Bráška si jich všimnul a řekl: " Ahoj, holky!" Kluci ho vůbec nezajímali. 

Já kakám

Když se stala tato příhoda s hláškou, byly bráškovi teprve 3 roky.
Seděli jsme u nich na terase, bráška kolem lítal a dělal svoje vylomeniny, když tu najednou stojí na schodech do domu a říká: "Já kakám." Bylo to v době, kdy ho ještě někdo na ten záchod muse vysadit, a proto vždycky hlásil, když potřeboval, no ale teď to nějak nevychytal a v zápalu blbnutí si na to vzpomněl pozdě. Táta stihnul říct jenom: "Ale tady ne!" a opřít se o stůl, že se zvedne a bráška už pouštěl svůj poklad skrz nohavice ven. Na jeho obranu musím říct, že fakt byl zabraný do hraní si na zahradě a hlavně ráno snědl hodně švestek, tak jsme tomu jenom zasmáli.